Strečink je činnost, která tělo přirozeně připraví na zvýšenou fyzickou aktivitu, nebo ho naopak uvede zpět do běžného režimu. Nemusí však být jen součástí přípravné a konečné fáze – sportovci mají tréninky specializované právě na protahování. „Pro některé tanečníky či sportovce bývá strečink pro zvyšování pružnosti a rozsahu povinností, aby vůbec mohli svůj sport provozovat na vrcholové úrovni,“ komentuje Daniela Čaloudová, tanečnice i lektorka pole dance ve studiu Pole Heaven a absolventka kurzu Biomechanika kloubů a pohybového aparátu.
Proč je správné protahování tak důležité?
Udržuje pružné svaly a šlachy, zlepšuje kloubní pohyblivosti, zajišťuje správné držení těla a dýchání, snižuje tělesné napětí nebo zabraňuje svalové nerovnováze (spolupracující svaly, kdy jeden je pak ochablý, druhý zas přetížený). Toto je pouze zlomek výhod, které pravidelný strečink přináší. Je součástí každého sportovního výkonu nebo se vykonává čistě za účelem zlepšení flexibility a postoje těla. Daniela dodává, že „stretching by zároveň měl vyvažovat silové sporty a posilování, kde namáhané svaly mají tendenci se zkracovat.“
Je několik druhů strečinku a každý má svou vlastní, důležitou, funkci.
Dynamický strečink následuje hned po rozcvičce a zahřátí. Tím se svaly prokrví, protáhnou a uvolní, zlepší se vstřebávání kyslíku i termoregulace. Zahřátí organismu by se nemělo podceňovat a mělo by trvat alespoň 10 minut. Po lehkém běhu, pár angličácích nebo dřepech s výskokem je tělo zahřáté a připravené se protáhnout. Jak už název napovídá, cviky se provádějí v pohybu. Ideálními cviky pro tuto fázi jsou zákopy a předkopy, výběhy a výpady do předu, vzad a do stran či jelení skoky. Dále pak rotační pohyby jako kroužení hlavou, trupem, boky, pánví a v kloubech končetin. Protažení by mělo trvat kolem 15 minut, cviky se opakují a neprovádí přes bolest.
Statický strečink je naopak prováděn po hlavní fyzické zátěži. Ze svalů nejdříve musí být odstraněno svalové napětí a potom se může zvyšovat rozsah a flexibilita. Jde o klasickou formu protahování, do krajních poloh, výdrži a posouvání hranic. Při ucítění tahu se poloha prodýchá (setrvá se v ní necelou minutu) a s výdechem se tah mírně zvyšuje. Opět se nechodí přes bolest, tlačení na rozsah by mohlo zapříčinit zranění. Vhodnými cviky jsou vyhrbení a prohnutí v poloze „kočičky“, sed roznožný a úklony a přítahy k nohám, leh na zádech a přitahování kolene/natažené nohy, „střecha“ nebo rotace zad. Na statický strečink by se mělo vyhradit 10-15 minut.
Dalšími druhy jsou např. AIS (Active Isolated Streching), kdy je izolovaný sval několikrát po sobě protažen ne na víc než 2 vteřiny. Odborníci se shodují, že do posud nejefektivnější formou strečinku a rozvoje pohyblivosti je Propriceoptivní neuromuskulární facilitace (PNF), která využívá kontrakci svalu a následnou relaxaci a protažení v opakováních. Při speciálních lekcích strečinku se u paní Dany soustředí na správné provedení cviku a výdrž, využívají se i pomůcky jako jsou jóga bloky nebo pružné pásky.
Správné protahování tělu neublíží. Je třeba věnovat pozornost přípravě svalů na trénink, jinak by mohlo dojít k potrhání svalu. „Nemělo by se protahovat do maximálního rozsahu po náročném silovém tréninku, kdy jsou svaly tréninkem narušené a může dojít k jejich poranění. Také těhotné ženy by měly být maximálně obezřetné,“ varuje Daniela.
Stačí 20 minut denně!
Každý by měl naslouchat svému tělu a platí, že to, co vyhovuje jednomu, nemusí druhému. Základními zásadami jsou pak správné dýchání, postupovat od hlavy až k patě (či naopak), plná pozornost pohybu a nechodit přes limity.
Autorka článku: Anna Ondrejková
-288-150-16.jpg)
