Na Jarku Šmejkalovou můžete kromě tanečních party narazit i na lekcích latiny a zouku. K zouku, brazilskému social tanci, se dostala víceméně náhodou, ale učaroval jí a tak ho tančí již devět let. A jelikož zouk u nás stále není tak známý jako třeba salsa nebo tango (které mnozí znají hlavně z tanečních), nechali jsme si ho představit právě od Jarky. Dozvíte se tak, čím je specifický, co očekávat od první hodiny a jak se v něm zlepšovat i mimo taneční lekce.
Jarko, dočetla jsem se, že se tanci věnuješ už od 13 let. Jak ses k němu původně dostala?
Jako malá jsem chtěla být krasobruslařka, ale tanec byl dostupnější časově i finančně. K tanci jsem se dostala skrze taneční mojí starší sestry, kam jsem chodila jako doprovod. Líbilo se mi, jak chodí oblékaní, a tančila jsem si na balkoně, občas jsem tančila i s nějakým kurzistou. Od té doby mě tanec neopustil nikdy. Zjistila jsem, že to bez něj nevydržím. Tanečního partnera jsem našla v patnácti, zkoušeli jsme i různé soutěže, ale nikdy to nedošlo do vrcholových úrovní.
Díky tomu, že jsem sháněla tanečního partnera na standard, jsem se dostala k zouku. Můj bývalý partner mě seznámil se svým kamarádem, který tančil jen pro radost. Zkusili jsme to spolu, tančili jsme salsu, bachatu a můj nový taneční partner mi říkal, že by se mi zouk mohl líbit. A měl pravdu, od té doby ho tancuju a je to už devět let.
Zouk mi nakonec pomohl i v latině a standardu, naučila jsem se tam držení těla (ramena, rámeček, střed těla). Ve výsledku je jedno, který styl člověk dělá, základní taneční postoj, ty principy jsou pořád stejné. Jde o to se jenom přizpůsobit rytmu a předělat pohyby do stylu konkrétního tance. Proto při učení zouku používám to, co už kurzisté znají a upravuju jim to.
Co je to vlastně zouk?
Je to brazilský tanec, který vznikl spojením hudby a pohybu. Jeho prvopočátkem je Lambada od Kaomi, což je videoklip z roku 1989 a znám lektory, kteří v tomto videoklipu tančili a učí dodnes. Byl v jedné době i zakázaný, jelikož byl považovaný za sexistický. Je to ale "pouliční" social tanec, střídají se partneři, je nutné improvizovat, přizpůsobovat se. Časem do něho každý vnesl prvky z dalších tanců, kterým se věnoval a díky tomu máme dnes moho podob zouku. V Brazílii se dnes tančí nejvíce asi lambazouk, který přímo vychází z Lambady, ale je pomalejší. Zouk sám o sobě je ještě pomalejší, v Čechách se tančí asi 12, 15 let.
Čím je tenhle tanec specifický, čím se liší od ostatních social tanců?
Je to pouliční party tanec, kdy se střídají partneři. Je velmi pomalý, pozvolný. Jeho rytmus má čtyři doby. Tradiční pohyby jsou spíše úklony, vlnky, různé motání, záklony, pohyb hlavy. Je to hodně improvizační tanec, důležité je vést a nechat se vést. Existuje ale víc stylů zouku, které se liší počítáním dob i rychlostí, ale především stylem tancem, kterým se nechal ovlivnit. Mě fascinuje styl flow, kdy tělo plyne prostorem, je vláčné, vlní se, celé je to vzdušné a ladné, inspirace byla nejvíce v moderně.
Když se rozhodnu přijít na lekci, musím dorazit v páru?
Tančí se převážně v párech, ale dělají se i stylingy (sólo) pro ženy, kdy jde ale spíše o zlepšování techniky. Na kurzy není nutné hlásit se v páru, snažíme se počty žen a mužů dorovnávat, třeba z předchozích nebo pokročilých kurzů. Není ale problém, aby tančily i dvě ženy společně, jedna z nich ovšem bude muset vést, což se na lekcích naučí. Primárně je to ovšem párový tanec, splynutí dvou duší v jednu.
Co se na první lekci dělá?
Začínáme historií, pak si zkoušíme krokování, nejprve samostatně a potom v páru. Za první hodinu stihneme jednu, dvě základní variace, občas stihneme i třetí figuru, to záleží na schopnostech dané skupinky. Když se potom naučí tenhle základ obměňovat, tak si zatančí i na celou písničku a tři minuty tance (aby se člověk pořád neopakoval a nenudil) nejsou málo. Je ale dobré si naučenou látku zopakovat doma, zažít si to. Proto si mají možnost z každé lekce odnést video toho, co se naučili.
Snažím se budovat se svými kurzisty osobní vztah, u většiny lidí sice neznám detaily z jejich osobního života, ale vím, s jakým očekáváním na parket jdou. Výsledkem každé lekce by mělo být to, že člověk odchází nadšený. Což je třeba u dětí (které tedy ale zouk neučím) hodně náročné – zaujmout je, aby je to bavilo, navíc ztrácejí brzy pozornost a nedovedou úplně udržet pozornost a nechtějí se tolik učit, jako hlavně bavit a hrát si.
Co musím mít, abych mohla tančit? Je třeba speciální oblečení nebo boty?
Je to "pouliční tanec", takže se tančí v tom, co má člověk běžně na sobě. Řekla bych, že je potřeba mít hlavně chuť a zájem učit se tančit, být otevřený. Věk není překážkou, měli jsme mnoho tanečnic ve věku 55+, je jenom nutné přizpůsobit provedení některých figur dané osobě. Oblečení by mělo být pohodlné, může to být sukně, ale klidně i legíny, cokoliv. Jsou vhodné boty s měkkou podrážkou, která umožňuje použít celé chodidlo. Měly by i dobře klouzat po parketu, proto jsou vhodnější spíš textilní a kožené podrážky, než ty gumové. Ze začátku nejsou moc vhodné podpatky, jelikož rozhodí rovnováhu v těle.
A nakonec se zeptám, jaká jsou tvoje doporučení ohledně tance, aby se člověk zlepšoval?
Je důležité nechodit tančit jen jednou týdně. Klidně se věnovat i jinému tanci, ale tančit častěji. Nebát se jít i na taneční party, vyzkoušet tanec s jiným partnerem.
Čím to je, že si do zouku může každý dát "to své"? Poslechněte si celý podcast naší redaktorky Kateřiny Tobiškové s lektorkou Jarkou zde:
Autorka článku: Kateřina Tobišková
-288-150-16.jpg)
