Tinikling: bambusové dobrodružství
Bambus se může evidentně využít i jinak, než jako materiál na výrobu ekologických kartáčků na zuby. Styl tinikling neboli bambusový tanec pochází z Filipín. Dva lidé drží vodorovně pár bambusových tyčí, se kterými různě hýbou a bouchají do rytmu hudby. Další dvojice mezi těmito tyčemi tančí a obratně se jim vyhýbá.
Jméno tinikling pochází od chřástala páskovaného, ptáka, kterého Filipínci označují jako “tikling”. Během vystoupení imitují pohyby chřástalů, kteří se prochází vysokou trávou, přeskakují větve stromů a vyhýbají se bambusovým pastem, které na ně líčí farmáři na rýžových polích.
Cakewalk: střílet si z nadřízeného povoleno
Máte rádi sladké? Spojitost s dortem sice cakewalk má, ale procházet se ve šlehačce určitě nebudete! Tento styl jako první praktikovali afroameričtí otroci v 19. století. Přes den pracovali na plantážích a večer se mohli pod dohledem svých pánů pobavit.
Pro cakewalk je typické vykopávání nohou, skoky, pózy, pánové nadzvedávají své klobouky, dámy tančí s deštníkem. V průběhu večera bylo dovoleno napodobovat a zesměšňovat majitele plantáží, kteří pak sami na závěr večera udělovali nejlepšímu tanečnímu páru dort jako odměnu.
Apsara: nechat se strhnout legendou
Tanec Apsara vznikl v Kambodži a je zřejmě starý více než 1000 let. Apsary byly nádherná nadpozemská ženská stvoření, která čas od času navštěvovala smrtelníky na Zemi. Právě tyto nadpřirozené ženy dnes tanečnice ztvárňují. Typická je tradiční zlatá koruna s “ostny”, které vybíhají do výšky.
Nejdůležitější je při pohybu práce a gesta rukou. Umělkyně disponují velkou flexibilitou rukou, aby během tance mohly gesta dostatečně zveličovat. Pohyby rukou dodávají pocit, jako by se aktérky vznášely v oblacích, stejně jako mýtické apsary v hinduistických legendách.
Memphis Jookin’: tak trochu jiný Michael Jackson
Moderní styl z Tennessee patří do stejné skupiny tanců jako hip hop a street dance. Někdy je označován jako Gangsta Walking nebo dokonce Urban ballet. Základním krokem je bouncing, tedy rytmické zhoupnutí či odraz od špičky nohy. Ten se kombinuje s výraznou prací nohou (zapojování špiček, nártů a pat), s izolacemi částí těla, vlnami či “baletními” otočkami. Setkáte se i s moonwalkem.
Divák nabývá dojmu, jako by tanečníky ovládala nadpřirozená síla a nechala je klouzat se volně po parketě. Dnes se tomuto stylu aktivně věnuje asi 1000 nadšenců.
Podívejte se na výkon nadaného umělce Lil Bucka (doporučujeme od 0:30).
Raqs sharqi: zakázaný tanec Egypťanů
Egyptský kabaretní styl raqs sharqi má původ v orientálních břišních tancích. Od těch se liší tím, že byl značně ovlivněn západní kulturou a filmovým průmyslem.
Celkově je raqs sharqi odlehčenější než klasické břišní tance. Vystupující se pohybují více v prostoru a nejsou jen na jednom místě. Objevují se zde arabesky, latinsko-americké prvky, ženy cíleně odkrývají své nohy. Tančí se na boso. V Egyptě však platí striktní kulturní pravidla - zakázáno je pohybovat se vleže na zemi, umělkyně nesmí být příliš odhalené a měly by mít zakrytou oblast bránice.
Egyptská veřejnoprávní televize má přísně zakázáno vysílat jakékoli břišní tance. V místní kultuře je to považováno za “podřadné” povolání. Přesto si Egypťané na svatby a oslavy stále břišní tanečnice najímají, protože se jedná o součást tamní kultury.
Autorka článku: Kateřina Štěpánová
-288-150-16.jpg)
