To, že se v divadle hraje Louskáček, poznáte zpravidla ještě před vstupem do divadla - hemží se to kolem dětmi, zejména holčičkami v šatech či tylových „tutu“ sukýnkách. Některé z nich sní pravděpodobně i o kariéře baletky. Tento balet se v předvánočním čase objevuje na prknech nejrůznějších divadel (známých i těch méně známých) a přestože se jedná stále o stejné představení, provedení zde udělá snad 90 % zážitku a je proto dobré si představení pečlivě vybrat.
Louskáček od Petra Iljiče Čajkovského, který nese podtitul Vánoční sen, je kouzelným příběhem, jenž přitahuje malé i velké diváky. Přestože si to asi mnoho lidí myslí, nejedná se o pohádku, ale o plnohodnotné baletní vystoupení. Tanečníci tak za celou dobu nepromluví ani slovo, zato se budou snažit vyjádřit své emoce a myšlenky svými gesty. Připravte se tedy na „němý film“ s doprovodem vážné hudby a věřte tomu, že i přes to, že hraje hudba, je v sále slyšet každé slovo, které zazní v publiku. Pokud si říkáte, že je vám to všechno jasné, pak věřte tomu, že mnoha lidem to ještě při vstupu do sálu jasné není a bývají minimálně zaražení, někdy dokonce rozčarovaní.
Co je tedy dobré udělat ještě před příchodem do divadla, abyste si představení náležitě užili a nelitovali svých utracených peněz jako jedna rodina sedící při představení přímo za mnou?
1) Místo
Dobře si promyslete, kam chcete na Louskáčka jít - místa jako Národní divadlo v Praze, či Národní divadlo v Brně mají sice dražší lístky na představení, cenu ovšem kompenzují výkonem. V Brně měli pro představení nazdobený krásný živý strom, oproti tomu v divadle Na Vinohradech (Praha) strom suploval pomalovaný papír. Rozdíly mezi velkými a menšími (levnějšími) divadly zpravidla pocítíte na kvalitě a množství kulis, kostýmech i kvalitě tanečníků. Národní divadla (v Praze i v Brně) mají velmi kvalitní obsazení a živou hudbu, Vinohrady naopak působily jako vánoční besídka tanečního kroužku, hudba byla z reproduktorů.
2) Sedadla
Balet je specifický tím, že je určený primárně pro pozorování zpříma. Jedná se vlastně o pohyblivý obraz. Vizuální stránka tedy hraje prim a všechna pečlivě promyšlená střídání a choreografie nejlépe oceníte, pokud sedíte přímo naproti pódiu. Pokud zvolíte přízemí, získáte více detailů a lépe zaznamenáte i mimiku tanečníků. Osobně však doporučuji pro balety balkon, kdy je lépe vidět choreografie a tanečníci se tolik neprolínají.
3) Obsah
Zatímco na činohru můžete přijít o ději neinformovaní a zpravidla o mnoho nepřijdete, u baletu je obeznámení s příběhem klíčové. Přestože jsou jednotlivé postavy odlišeny kostýmy a vy tak poznáte Louskáčka, myšky a podobně, může vám uniknout důležitá souvislost a dívat se na dva zvláštně oblečené tanečníky, o nichž nevíte, kdo jsou, ani jak se na scéně objevili, vážně není takový zážitek, jaký byste chtěli (natož, pokud jdete s dětmi).
4) Děti
Klíčové je také to, připravit se na děti – jak na podiu, tak v hledišti. Na podiu bývají trochu nekoordinované, ale o to lidštější a většinou vcelku roztomilé představení je. V hledišti už je to horší, občas pláčou, smrkají, chtějí pryč, nebo se nudí. S tím nejde většinou nic dělat, jen se obrnit trpělivostí už v předstihu.
Užijte si představení i pohodový předvánoční čas.
Ballet of the National Theatre Brno The Nutcracker
Autorka článku: Kateřina Tobišková